Nabízíme diagnostiku encefalitozoonózy králíků založenou na detekci IgG protilátek.
Encefalitozoonóza je parazitární onemocnění, způsobené nitrobuněčným parazitem patřícím mezi mikrosporidie. Rozmnožuje se spórami, vylučovanými do prostředí především močí. Tyto spóry přežívají v prostředí až 4 týdny při teplotě 22°C.
Králík se nakazí buď pozřením nebo vdechnutím této spóry, která se do prostředí dostane infikovanou močí, nebo se králík nakazí v děloze od své pozitivní matky. Parazit se krevním oběhem dostává primárně do ledvin a odtud poté do dalších životně důležitých orgánů, jejichž funkci výrazně ovlivňuje.
Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické a jsou společné pro řadu dalších onemocnění. Mezi klinické příznaky často patří změny chování, náklon hlavy, nystagmus (rychlé pohyby očí), ataxie (potácení) až záchvatovité stavy v reakci na běžné situace, problémy s močením, zpomalený růst, třes, katarakta (šedý zákal), selhávání ledvin atd. V případě akutního stádia infekce jsou postiženy především plíce, ledviny a játra. Pokud se jedná o chronický průběh onemocnění, zánět postihuje srdce, cévy, nervy, mozek a další orgány.
Pro diferenciální diagnostiku je zásadní provedení sérologického vyšetření k detekci specifických protilátek v krvi králíka.
Vyšetření protilátek IgG je možné ze séra nebo plazmy, detekce je možná již 3 týdny po infekci. Nejvyšší titry jsou 8 až 12 týdnů po infekci. Vyšetření probíhá nepřímou imunofluorescenci. Diagnostika je možná z plné srážlivé i nesrážlivé krve a séra (1 ml krve, 200 µl krevního séra).
Encefalitozoonóza je parazitární onemocnění, způsobené nitrobuněčným parazitem patřícím mezi mikrosporidie. Rozmnožuje se spórami, vylučovanými do prostředí především močí. Tyto spóry přežívají v prostředí až 4 týdny při teplotě 22°C.
Králík se nakazí buď pozřením nebo vdechnutím této spóry, která se do prostředí dostane infikovanou močí, nebo se králík nakazí v děloze od své pozitivní matky. Parazit se krevním oběhem dostává primárně do ledvin a odtud poté do dalších životně důležitých orgánů, jejichž funkci výrazně ovlivňuje.
Příznaky tohoto onemocnění nejsou specifické a jsou společné pro řadu dalších onemocnění. Mezi klinické příznaky často patří změny chování, náklon hlavy, nystagmus (rychlé pohyby očí), ataxie (potácení) až záchvatovité stavy v reakci na běžné situace, problémy s močením, zpomalený růst, třes, katarakta (šedý zákal), selhávání ledvin atd. V případě akutního stádia infekce jsou postiženy především plíce, ledviny a játra. Pokud se jedná o chronický průběh onemocnění, zánět postihuje srdce, cévy, nervy, mozek a další orgány.
Pro diferenciální diagnostiku je zásadní provedení sérologického vyšetření k detekci specifických protilátek v krvi králíka.
Vyšetření protilátek IgG je možné ze séra nebo plazmy, detekce je možná již 3 týdny po infekci. Nejvyšší titry jsou 8 až 12 týdnů po infekci. Vyšetření probíhá nepřímou imunofluorescenci. Diagnostika je možná z plné srážlivé i nesrážlivé krve a séra (1 ml krve, 200 µl krevního séra).
209 kB
Kostka František, MVDr.